Před sametovou revolucí, jak je známo, jsme žili za železnou oponou značně izolovaní od zbytku světa. A protože se u nás stejně jako všude jinde obchodovalo, byť to nebyla žádná extra sláva, měli jsme tady i svou měnu. Vydělávali jsme si své československé koruny a ty jsme také utráceli v našich obchodech. Československé koruny byly jedinou oficiální měnou, kterou se platilo ve všech obchodech. I když tu současně byla i určitá možnost platit penězi cizími. V tom případě ale jenom těmi konvertibilními, a to jenom ve specializovaných obchodech Tuzex.
A jaký byl mezi těmito platbami rozdíl? Poměrně zásadní. Zatímco obyčejné koruny měl každý z nás a dalo se za ně kupovat jenom běžné a často nedostatkové zboží v běžných obchodech, za tuzexové koruny nebo konvertibilní měny se dalo nakupovat velice omezeně to, co bylo těžko k sehnání a co se považovalo za luxus.
To logicky znamenalo, že si mnozí z nás, pokud měli tu možnost, škudlili ony volně směnitelné měny. Ty nebyly běžně k sehnání, byly dostupné jenom v malém množství těm, jimž je stát vyměnil před cestou do ciziny v případě úspěšné žádosti o devizový příslib, nebo je měli ti, jimž je věnoval někdo žijící na západě nebo kteří si je v cizině vydělali jako tam státem poslané pracovní síly. Nebo se to někdy risknulo u veksláků, což ale bylo oficiálně trestné a dost nebezpečné, jak už tomu tak u trestné činnosti bývá. A když už někdo sehnal dolary, západoněmecké marky, libry, šilinky a podobně, obvykle si je někam dobře schoval. Aby stát neotravoval a známí lidé nezáviděli.
A pak přišla sametová revoluce. Díky které pozbyly ty konvertibilní měny na atraktivitě, protože dnes už si je může pořídit kdokoliv kdykoliv a nesežene se za ně už nic, co by nebylo k sehnání i za naše koruny. A když se nad tím zamyslíme, bylo dobře, že k sametové revoluci došlo. Protože kdybychom zůstali izolovaným ostrovem uprostřed Evropy, to by rázem byli z mnoha našich tehdejších šťastlivců nešťastníci. Protože co by se jim stalo? Za ohromné peníze by si nashromáždili nějakou tu vzácnou konvertibilní měnu, kterou by si někde schovávali a pak… Pak přišlo euro. A z jejich vzácných úspor by v případě nejedné měny zbyly jenom bezcenné papírky. Pokud by je nestihli včas utratit, s rizikem, že by stát zajímalo, kde k nim přišli. A to by mohlo mít v oněch poměrech nepříjemné následky.